Gdaňsk 2025

 sobota 2. 8.

Všichni se pokusíme stihnout vlak v 16.03 z Náchoda do Pardubic, kde máme v 19.54 nastoupit na rychlík do Gdaňska. V Pardubicích bychom měli být s dostatečným předstihem, tak by to mělo klapnout. I když, někdy bývá větší předstih spíše problémem. Tak snad nastoupit dokážeme.

Vlaky ČD jezdí vzorně. Přestup v H.K. bez problémů a už sedíme v nádražce v Pardubicích. Máme ještě hodinu fóra.

Nástup do rychlíku Pce - Gdaňsk přijíždí na čas a už frčíme na sever a těšíme se na výstup ve 4.51.

 neděle 3. 8.

Cesta bez problémů, výstup v plánovaný čas.

Westerplate. Začátek 2. světové války.

Mame ujetých 50  kilometrů a dáváme si dnes první pivo ve Świdně. S prvním pivem se ťuká. 

400 m přes Wislu musíme přívozem.

Spíme pod střechou v Mikoszevu v areálu Korona. Noc za 60Zl na muže. Kvalita odpovídá ceně, ale neprší na nás. 

pondělí 4.8.

Večer jsme usnuli v šest a ráno jsem se probral v sedm. Spánkový deficit vyrován.

Šlapeme přes Jantar, Stegna do Sztútowa. 

Koncentrák Sztútowo.

Polojasno, příjemných 19 grádusow.

Jedeme po kose. Cesta lesní a houpavá. 

Krynica Morska, restaurace Krab. Oběd. Maj to tady drahý, ale to je tady všude. Krkovička s pečenými brambory a zeleninou za 300,- to jistí. 

Přeplavili jsme se do Tolkmicka.

Nocovat budeme na rozhledně v Tolkmicku.  Místní hospodskej nám nabidl nocleh za 120 Zl/os. Když jsme zvážili, že litr vodky Stock Prestige stojí v místním Dinu 47 Zl, tak byla volba jasná. 

Za jednu vynechanou noc pod střechou jsme vydělali dvanáct a třičtvrtě litru vodky. A to se vyplatí.

Do konce dovolené máme zajištěné veselé večery.

Výhledy z rozhledny jsem si vyfotil radši už teď, kdyby ráno nebylo vidět.

úterý 5. 8.

Kapacitu rozhledny max. 5 osob jsme nepřekročili, dobu pobytu čtyřicetkrát.

Šlapeme 4 km do kopce. Pak že je Polsko placatý. Snídaně u konzumu v Pogrodzie. Dnes má pršet.

Šlapeme 9km do kopce. Ve vesnici Huta Žulawská je čas na pivínko. Pivo Žubr i Special jsou u krámu za našich 19 kaček. A navíc jsme dostali kávu grátis. Docela rozdíl proti těm kapsořezům na kose, kde bylo pivo i kafe za šedesát i víc to je dost rozdíl.

Rozebíráme EU, mumraniky a Kateřinu Biomasu. Vesměs názorová shoda.

Sedíme v Komorowu Žulawskim v altánu u magacínu. Cesta se vyrovnala, dal by to mělo být po rovině. Mírně pomžívá, ale vítr nás stačí během jízdy vysoušet.

Podle "neomylných" Norů má kolem páté hodiny začít dost lejt, takže jsme zvolili nocleh v Agroturistika Palác w Janově. 

Palác je ta budova vzadu.

Na bookingu inzerovali 300 Zl za všechny, ale baba chtěla 450. Nakonec jsme využili svých trhoveckých schopností a bylo to za 325 Zl.

Na večeři jsme zašli na benzinku.

Plněný řízeček nebyl špatný.

Karlík přemítá jestli to Chlapské maso zvládne.

středa 6. 8.

Probouzíme se v Paláci a frčíme na benzinku na polívku. Žurek a flaki.

Ještě nákup na cestu. Čeká nás etapa kde asi nebudou žádné občerstvovny.

Je čiprno, jen asi 15 stupňů, ale sluníčko se snaží nesměle vykukovat.

Šlapeme kolem Elblagského kanálu.

Nejsou tady zdymadla, ale lodě tady přetahují po kolejích na vozících pomocí ocelových lan z jedné úrovně hladiny na druhou. Velká atrakce pro místní i pro nás..

Videa jsou na rajce.cz.

Šlapeme dál po plánované trase a míjíme oranžového mužíčka který čumí do mobilu. Po třech km potkáváme dalšího, který nás vrací, že na trase pokládají asfalt. První mužíček furt čumí do mobilu. Kdyby nás stopnul včas, nemuseli jsme promoknout a stihli bychom dojet do báru v Rychlíkách rychlejc.

Karlík projel vesnici a našel u sportoviště altán. Je půl páté, tak dál nejedeme.

Artur odjel zkontrolovat ten altán, ale zapomněl tady erární šrajtofli. Když to Bondy zjistil, vyrazil pro dalších pět Lomží. A protože to bankéř nevidí objednal i pět zapékanek.

Protože je žimno, požádali jsme barmana o pět malejch voděnek. Prý je v rámci boje proti alkoholismu nesmí prodávat. Potom donesl láhev domácí slivovice, prý jako dárek zahraničním sportovcům.

Artur přemýšlí jestli to není chyba. Rejža si balí ručník a kartáček na zuby do ťurmy. No, do altánu budeme radši tlačit.

Vedeme moudré řeči. Rejžovi prišla od kamaráda Pružňáka nehezká fotografie odněkud ze Žďárskejch vrchů.

Furt sedíme v báru. Pršet nemá, mohli bychom jet dál, ale už to asi neumíme. Keců jako vo koledě. Kolem to je samej polák. Asi jsme na zahrádce zasedli místo místním opilcům. Seděj opodál v parku a sledujou nás nevraživými pohledy. 

Ještě jsem měl nějaký vtipný řeči, ale jsa cenzurován Arturem končím pro dnes s deníčkem. 

Dostali jsme se do stavu, že už kola nepůjde ani tlačit. Dáme si kávu a do altánu kola poneseme. 

Frončaft s místními vrcholí.

Artur a Artur.

Bondy se snaží domorodcům vysvětlit lingvistický oříšek, tedy rozdíil mezi slovy szukat a šukat.

Odebrali jsme se do altánu. Byli tady samí mlaďáci. Když jsem se zeptal mladé voňavé dívčiny jestli tady můžeme spát odvětila: Očuliště. Prej to znamená Samozřejmě. A všichni raději rychle zdrhli.

V altánu pijeme vodku Pan Tadeusz.

Vzpomínám na Tomáška: "Už jsem s vámi na dovolené tejden a ještě musím čtrnáct dní vydržet."

čtvrtek 7. 8.

Ráno jedeme na snídani k Biedronce a potom šlapeme směrem Sztum. Změnili jsme trasu a Malbork vynecháme. Někteří z nás už tam byli a nechce se nám do toho mumraje na jejich Karlštejn.

Oběd v Dziergoni.

Městečko Sztum leží mezi dvěma jezery. To menší je rekreační, tak ho objedeme a snad najdeme místo na spaní.

A ejhle. Na protějším břehu je sportoviště se třemi altány. 

Tady by to šlo. Tak ještě zajet nakoupit proviant na večer.

Večerní koupel v Jezioru Zajezerskim jsem absolvoval jen já a Bondy. Zbývající část výpravy radši zůstala u piva a půjdou spát na prasáka.

pátek 8.8.

Snídaně opet pred Biedronkou a šlapeme na Bialu Goru a pak už podél Wisly na Janovo. 

Sedíme jako správní Poláci na lavičce za krámem a obědváme pivo. Já jsem si dal housku a kousek salámu. Ale byl to nějakej podivnej tatarák a vypadal dost syrově. Asi mi to zrychlí jízdu.

Slunce nevidno a poprchává.

Sedíme v přístřešku v Korzeniewu, už se nám nechce dupat.

Jedeme na Kwiedzyn.

Na kraji města sportoviště s altánem. Super. Tak ještě do města prohlídnout zámek, poslechnout si kapely na náměstí a něco málo pojíst.

Noc v pohodě.

sobota 9. 8.

Karlík si pochvaloval, že už si ani nenafukoval karimatku, protože podlaha byla z měkkýho dřeva.

Jedeme na Grudziacz a nakonec končíme v Nebrowo Wielkie. Je tu rybník s pláží, altán,  toitoika a ohniště. Odborářský den. 

Cikánka vykládá budoucnost.

Jsem nějakej rozhašenej. Bolí mně záda, že prej tak mám nějaký esíčka, tak nevím co jsem kde snědl. Karlík mně musí pomáhat na kolo i z kola. Snad se do zítra srovnám. Jsem tak nemocnej, že mně hoši dávají cyklošlaufkem orální kapačku z láhve vodky.

neděle 10.8.

Léčba i noc na tvrdým betonu asi zabraly a ráno jsem vyskočil jako brk. Takže šlapeme dál přes Zakurzewo a Swierkocin do města Grudziacz. 

Před průtrži mračen jsme se ukryli pod most. Za chvíli lilo i skrz něj. 

Vyhlídli jsme si altán na kraji města a vydali se k Velkému Rudnickému jezeru mezi koupáníchtivé domorodce. Hlava na hlavě, randál jak na pouti, ceny jak u Baltu. Takže zase zpátky k altánu, do města na nákup a pak už se uložit a čekat na ráno a na Ivana. 

pondělí 11.8.

Karlík baví svými šprýmy zbytek výpravy:

Pavián.

Lesmistr.

Záverečný rozhovor pro časopis Bedla.

Ivan přijíždí před sedmou a už frčíme k domovu.